Normativní vs. pozitivní věda

Relativistický vs. absolutistický přístup k vědě

Relativistický přístup k vědě vychází z přesvědčení, že existují vnější podměty (politické události, revoluce),  které posouvají vědu dopředu.  Absolutistický naopak neuznává vlivy, vědci sami vysvětlují problémy vědy a tím ji zdokonalují.

Vývoj názorů na metodologii

August Comte – pozitivismus (19. stol.)

Logický pozitivismus

Vídeňský kruh, empirická verifikace

Karl Popper (UK, LSE)

Logika vědeckého bádání (1934) – empirická falzifikace

Př.: Barva labutí. Výrok: „Všechny labutě jsou bílé.“ Pokud použijeme verifikaci, musíme nalézt všechny labutě na světě a verifikovat, že jsou bílé. Dlouhou dobu vše v pořádku, premisa všeobecně přijímána, dokud se v Austrálii neobjeví černá labuť. Tím falzifikujeme výrok.

„… vědecké tvrzení je falzifikovatelné. Takový výrok je považován za vědecký.“

Př.: K.Marx. Teorie pracovní hodnoty:  “Hodnota je dána prací.“ Toto tvrzení není falzifikovatelné, což dle Poppera znamená, že není vědeckým výrokem.

Otevřená společnost a její nepřátelé (1945) – Věda potřebuje kritiku, jinak se progresivně nevyvíjí.

Thomas Kuhn (USA)

Struktura vědeckých revolucí (1962) – Nový výraz: paradigma a revoluce ve vědě. Kuhn začíná kritikou Poppera: vědci nefalzifikují, jelikož mají hroší kůži. Tzn. teorie je velmi odolná vůči falzifikacím. Pokud je totiž falzifikací odhaleno, že daný výrok je nepravdivý, vědci se velmi snadno shodnou, že daný jev je pouhou anomálií. Tímto způsobem dochází ke vzniku paradigma (základní pojmy vědy – u ekonomie např. MU), spojeném s jednotnou metodologií.

Př.: Krabice. Kuhn přirovnává paradigma k jakési krabici, ve které vědci pracují. Když dojde k velkým trhlinám v názorech, krabice se roztrhne a vědci začnou budovat novou, větší krabici. Zároveň je ale potřeba, aby nové paradigma bylo pro vědce lákavější a zajímavější než to staré, jinak bude původní paradigma odolné a námitky chápány znovu jako anomálie.

Imre Lakatos (HU, LSE – žák K. Poppera)

Základní jednotkou vědy není teorie, nýbrž tzv. „vědecko-výzkumný program.“

Revoluce paradigmatu neexistuje, jedná se o evoluční vývoj, který je zajištěn alternativním výzkumným programem.

Př.: Současné výzkumné programy v ekonomii. Mainstreamem ekonomické vědy je v současné době považována Neoklasická ekonomie (tedy Neoklasický výzkumný program). Alternativou jí je např. Rakouská škola. Dle Lakatose je tedy díky alternativním programům zajištěn evoluční vývoj vědy.

Výzkumné programy se dělí na 2 části:

1. Tvrdé jádro (toho se drží vědci, je samotnou podstatou programu)
2. Ochranný pás (podpůrné teorie, čas od času se objeví vůle ke kompromisům s ostatními vědeckými programy)

Paralerní (alternativní programy) nejsou vždy produktivní. Těm se říká degenerativní výzkumný program (jejich vlastností je ideologie jako obranný prvek). Programy, které předvídají nové jevy do budoucna, jsou tzv. progresivní.

Př.: Progresivní výzkumný program – Monetarismus. V roce 1967 vystupuje Milton Friedman s kritikou v té době všeobecně uznávané Phillipsovy křivky.